Moje astrální výlety 1.část

7. listopadu 2005 v 13:38 | Marlitan - http://iglu.cz/marlitan |  Tajemství Astrálu
Pokud někdo toto čtete, tak se omlouvám za češtinářskou úpravu, pokud jste skeptici, tak to raději nečtěte, protože jestliže to uděláte, budete mě mít do smrti za blázna. Nečtěte všechno, jelikož některé z věcí, které napíši stojí opravdu za ... Takže doporučuji vybírejte z obsahu dle hodnocení, které je 0-10."nicmoc" nečtěte,jedná se o drobné zkušenosti, které za moc nestojí. Dále:

a - astrální cestování
tk - telekineze ( zatím není )
tp - telepatie ( zatím není )
d - duchové
u - undefined, nezařaditelné
OBSAH:
=========================================================
č. Hod druh Téma
---------------------------------------------------------
1. 0 a Tenkrát poprvé, omdlení
2. 3 a Poprvé vědomě
3. 2 d Tajemný hlas
4. 2 a Oddělení bez "zkratu"
5. 8 a Hodně dlouho "Out"
6. 4 d "namol"+hlasy
7. 7 a Vyšší dimenze
8. 1 a Nic moc
9. 1 a Nic moc+
10. 2 u Viděni se zavřenýma očima
11. 4 a Nemohl se dostat zpět
12. 3 a Na návštěvu, nezdar
13. 3 a Star gate
14. 3 a Normal
15. 1 a Nicmoc
16. 1 a Nicmoc
17. 1 a Prodlužování tranzu

1: ( bylo mi asi tak 13 let )
Již mnohokráte předtím jsem slyšel o astrálním cestováním. Dosti mě lákalo to umět taky. Tak jsem dle návodu uvedeném v jedné "obyčejné" knize přečet jak na to. Klasický návod, který čtenář jistě zná. Jestli ne, tak si ho může přečíst na konci článku, je jich tam uvedeno opravdu mnoho. Lehl jsem si na postel a zkusil přivodit vibrace. A ono to skutečně fungovalo. Tedy alespoň ty vibrace. To tak bylo všechno. Zkoušel jsem to ještě dál. Ale tělo jsem nikdy neopustil. Do týdne mě to přestalo bavit. A tak jsem si žil jen tak spokojeně dál. Až do jednoho krásného dne o asi čtvrt roku později. Zas tak krásný den to nebyl, venku sice bylo pěkně, ale já se strašlivě nudil. Pustil jsem si televizi, snažíce se nudu zahnat. V televizi nic nedávali. Tak jsem si pustil na videu Rocky 3. a po něm Rocky 4. Když skončili oba filmy, během kterých sem seděl na gauči, vstal jsem a šel video vypnout. Udělal jsem asi 3. kroky, během kterých jsem došel k videu ( nemáme tak velký byt ). Najednou se mi začalo zatmívat před očima a já jsem cítil nutkání se pořádně protáhnout, což jsem taky udělal. Všechno kolem mě zčernalo. Pak jsem viděl úplně normálně. Ale trochu zmateně. Slyšel jsem dutou ránu a cinkot nějakého keramického květináče. Podíval jsem se oním směrem na levo na zem. Uviděl jsem převrácený květináč z něhož byla na koberec vysypána hlína. Vedle něj jsem viděl ležet svoje tělo. Strašně jsem se tomu začal smát, ale mého smíchu nebylo slyšet. Pak už si jen pomatuji, jak jsem vstával ze země a všechno kolem mě nějak vibrovalo ( všechno, na co jsem se podíval se přibližovalo a oddalovalo ). Ještě jsem se smál ( je to divné, ale skutečně jsem se tomu smál ), nevěděl jsem, co to bylo. Když ono vibrování ustalo a já jsem viděl normálně, tak jsem se podíval za sebe. Viděl jsem převrácený květináč. Uvědomil jsem si, že to nebyl výplod mé fantazie nebo tak něco. To byla skutečnost. Šel jsem vedle do pokoje, zeptat se bráchy, jestli něco neslyšel. Prý slyšel ránu. Postupně mi to docházelo: omdlel jsem, zatímco mé fyzické tělo padalo k zemi a bouchlo se o onen květináč, tak mé astrální tělo zůstalo nehybně stát. Pak se samo dostalo do normálního těla a já jsem vstal. Byl to pro mě první opravdový důkaz,že to opravdu jde: Vyletět ven!

2: ( asi 14 let )
Předtím, než popíšu svůj výlet mimo tělo bych se chtěl zmínit o jedné věci: Již od 11 let se mi stávalo v noci toto: Šel jsem spát, ale nemohl jsem usnout, stále jsem se převaloval v posteli a přemýšlel o všem možném. Stále jsem si říkal, že chci usnout. Nic nepomohlo. Stávalo se to většinou kolem 2 nebo 4 hodiny ráno. Uvnitř své hlavy jsem uslyšel:"Bzzz". Poprvé mě to vyděsilo, říkal jsem si, co to je. Později mi to už nevadilo, signalizovalo to, že hrůza teprve přichází. Dál jsem se převaloval v posteli a asi tak jednou za 2 minuty mi takto zabzučelo v hlavě. Asi po 10 minutách jsem zavřel oči a zjistil jsem, že se nemohu hýbat. Bylo to pro mě strašné. Snažil jsem se tomu ubránit, alespoň trochu se pohnout. Nic se nedalo. Pokoušel jsem se hýbnout rukou, nic. Pak jsem se snažil otevřít oči, taky nic. Ani jazykem jsem nemohl hýbat. Tento stav trval asi 2 minuty. Děsivé dvě minuty. Pak se chvilku nic nedělo. Pak opět to samé. Opakovalo se to asi 5x. Tyto příhody se mi stávali zpočátku jednou za měsíc, později jednou za asi dva měsíce. Opravdu si na to nešlo zvyknout, vždy, když jsem nemohl usnout, začal jsem se bát, že to přijde. Od okamžiku, kdy mi poprvé zabzučelo v hlavě jsem se bál zavřít oči. Nemohl jsem přijít na to, čím to je. Vymyslel jsem si spoustu teorií, třeba i (teď se tomu musím smát, ale předtím mi do smíchu nebylo ) to, že přilítli mimozemšťani, začali mě paralizovat a pak na mě chtěli dělat pokusy.
Tak po roce těchto zážitků mě napadlo, co kdybych zkusil opustit tělo? Poprvé jsem netrpělivě očekával "tu" věc. Přišlo to opět jedné noci. Když jsem se poprvé nemohl pohnout. Tak jsem se uklidnil a řekl jsem si něco jako:"Chci opustit svoje tělo." Trochu jsem to spojil i s vizuální představou. Vůbec nic se nestalo.
Normálně bych to celé hodil za hlavu a řekl si, že tohle nikam nevede, ale tentokrát jsem to chtěl zkusit znova. Asi za měsíc se konalo to samé. Nemohl jsem se hýbat. Ležel jsem na boku na posteli. Jen nepatrnou myšlenkou mě napadlo:"Chci ven!", neřekl jsem to ( v duchu ), jen jsem na to pomyslel a hle !!! Vznášel jsem se u sebe v pokoji. Měl jsem z toho velkou radost. A hned jsem se chtěl někam podívat. Otočil jsem se napravo, ale k mému vyděšení se onen točivý pohyb nemohl zastavit. Točil jsem se dokola. Pak se mi nějak podařilo zastavit. Chtěl jsem proletět skrz okno ven na ulici, tam pak zamířit ke kamarádce do bytu, která bydlí naproti mě. Vyrazil jsem tím směrem. Asi jsem prošel oknem, nebo ne. Ale za ním. Mě obklopilo bílé světlo, jako by jste byly v místnosti s bílíma stěnama a bylo tam světlo. ( Omlouvám se, ale nedá se to dosti dobře popsat ). Pak už jsem se jenom ocitl ve svém těle a na tenhle zážitek jsem nemohl zapomenout. Bylo to mé skutečné první opuštění těla. Od té doby jsem se těšil na okamžiky, až zase uslyším v hlavě "Bzzz" Naneštěstí zmizeli. Od té doby jsem je měl asi tak 3x a konec.

3:
Jednou jsem se opět rozhodl, že bych mohl astrálně cestovat. Byl jsem doma sám. Šel jsem vedle do obýváku a lehl si na gauč. Začal se uvolňovat atd. Mo nějaké době jsem uslyšel:"Bzzz" uvnitř své hlavy. Připadal jsem si unavený, takže jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Pak se to ozvalo asi 2x. Pak chvilku nic. Najednou jsem uslyšel mužským hlasem: "Já tě pozoruju!" Vylekal jsem se, byl jsem přece doma sám, nikde nikdo v okolí. Bylo to vysloveno hodně nahlas, pro srovnání: Kdyby vám nějaký přítel řekl trochu hlasitěji to samé asi 1 centimetr od ucha. Vstal jsem, tím to pro mě skončilo. Posadil jsem se, kouknul se okolo sebe. Nikde nikdo. Byl jsem v pokoji a v celém bytě sám. Asi to byl nějaký duch, nebo můj duchovní průvodce.

4:
Přišel jsem domů z oběda u babičky. Šel jsem se napít do kuchyně a lehl jsem si na postel. Přemýšlel jsem jestli si mám pustit jednu relaxační kazetu. Ovšem na to jsem byl zrovna líný. Uvolnil jsem se, už jsem nedělal žádné postupné uvolňování. Zkoušel jsem chvíli metodu šplhání po imaginárním laně, ale bez úspěchu. Řekl jsem si, že se dostanu alespoň do hladiny alfa. Začal jsem počítat od 50 do 0. Cítil jsem, že to není ono, a tak jsem to ještě jednou opakoval. Teď už to bylo lepší. Poznám to podle toho, že celé mé tělo bylo strašně ztěžklé a zároveň zcela uvolněné. Zvednout ruku v tomto stavu jsem asi nemohl, připadalo mi, že je strašně těžká. Už jen pomyšlení na to, že bych tu ruku měl zvednout mě uvádělo do rozpaků. Začal jsem zalétávat myšlenkami, myslet na úplně jiné věci. Za chvíli se stalo toto: ležím na rozloženém gauči ve vedlejším pokoji a dívám se na televizi. Zrovna tam dávali Simpsnovy. Něco jsem při tom jedl. ( Toto byl lucidní sen, ze kterého jsem začal procitat ) Najednou jsem si uvědomil, že se nemohu pohnout. Byl jsem v tranzu, ale stále jsem se domníval, že jsem ve vedlejším pokoji. Myslel jsem na to, že chci opustit tělo a v tu chvíli jsem jej začal opouštět. Začal jsem z něj pomalu vylétávat. Obvykle, když astrálně cestuji, tak se z ničehonic objevým někde nad sebou, nebo někde úplně jinde. Ale nyní jsem prožíval samotný výstup z těla za plného vědomí. Byl to úžasný pocit. Nezažil jsem sice smrt. Ale myslím si, že tohle je to, když umíráte. Zavřete oči a pak jen zjišťujete, že opouštíte svoje tělo. Tento výlet, byl opravdu výlet. Chvilku jsem se vznášel nad svým tělem a pak jsem klesnul zpět. Tím to skončilo.

5:
Byl jsem u babičky. Šel jsem si lehnout,ale nemohl jsem usnout. Řekl jsem si, že zkusím astrálně cestovat, i když se mi do toho moc nechtělo ( byl jsem línej. ) Moje lenost převládla a já jsem se dál převaloval v posteli. Hluboko v noci se mi ozvalo v hlavě mě známé "bzzz", pak "vzzz" na vyšší frekvenci. Za chvíli jsem seděl před stolem a jedl jsem polívku, která byla horká. Začal jsem slyšet nějaký pravidelný zvuk, který byl strašně nepříjemný. Uvědomil jsem si, co tady vlastně dělám: Jak to, že před chvílí jsem ležel v posteli a najednou tady ( asi ) obědvám? Byl jsem v tu ránu zpět ve svém těle a nemohl se pohnout. Pomyslel jsem na to, že chci ven. Vznášel jsem se uprostřed místnosti. Onen zvuk, který jsem měl v tom snu, ze kterého jsem procitnul, jsem stále slyšel. Bohužel k mé nelibosti se k němu přidalo to, že jsem se pohyboval dozadu ( jakoby malými skoky ), jako by mě tam něco táhlo. Vůbec to nešlo zastavit. Tak to jsem se pozpátku dostal až ke konci pokoje. Prolétl jsem zdí. Dostal jsem strašný strach, že se nedostanu zpátky do těla. Tím, jak jsem ten strach dostal, tak právě on mě dostal zpátky do těla. Probral jsem se a byl jsem rád, že to je za mnou.
Ležel jsem dál na posteli. Po chvíli jsem opět slyšel "bzzz" uvnitř mé hlavy. To se opakovalo asi 5x, pak jsem se opět nemohl pohnout. Asi jsem byl v tranzu. Nevím proč, ale znovu jsem chtěl ven. Podařilo se to, vůbec jsem si nikdy nepomyslel, že vycestuji 2x za noc. Vznášel jsem se kousek od svého těla. Naštěstí na svém místě a nic mě netáhlo dozadu. Napadlo mě, že bych mohl projít zdí a trochu si to vychutnat a zjistit jaké to je. Dostal jsem se do zdi. Pocítil jsem takový nezvyklý pocit, jako bych byl tou zdí sevřený a ta byla zároveň tak volná a nehmotná, že jsem v ní vlastně sevřený nebyl. Cítil jsem něco jako lepší vibrace.( Musím říct, že bych se mohl snažit sebevíc, ale tohle nejde popsat, to si každý prožijte sám a poznáte jaké to je. Zkuste někomu popsat, jak chutná sůl. Pro počítačové hráče by se to mohlo přirovnat ke hře Descent, kde nabíráte energii v energickém tunelu ) Vyletěl jsem ze zdi zpět do svého pokoje. A ani nevím jak mě to napadlo, ale dělal jsem takovou věc, která by v normálním těle vypadala, že nohy máte pevně přichycené v prostoru a horní částí těla rotujete kolem pomyslné osy. Docela mě to bavilo. Prošel jsem zdí do vedlejšího pokoje. Kde jsem onu hříčku udělal zase. Pomyslel jsem na to, co tady blbnu, že bych měl trochu poznávat své okolí. Napadlo mě že bych se mohl vznést na střechu. ( Byl jsem zrovna v 7. patře 13ti patrového paneláku ) Hned jak jsem na to pomyslel, začal jsem stoupat nahoru. Proletěl jsem ostatní patra a stanul jsem na střeše. Vedle onoho paneláku stál další, stejně vysoký. Řekl jsem si, že se na něj musím podívat. "Šel" jsem k okraji střechy. Nahlédl jsem dolů. Věděl jsem, že se mi nemůže nic stát, že nemohu spadnout. Ale přirozeně to byl opravdu divný pocit. Byl jsem na okraji paneláku a "vykročil jsem" vpřed do vzduchu. Vznášel jsem se na místě asi 1,5 metrů od okraje střechy a díval se dolů.
Najednou jsem "vypadl". ( tak říkám chvilce, kdy najednou o sobě nevím a pak se buď probudím, nebo se v lepším případě ocitnu na úplně jiném místě) Toto byl ten lepší případ. Najednou jsem se z jakéhosi vyššího patra v nějakém paneláku snesl o patro níž. Vznášel jsem se nad schody. Hleděl jsem směrem k bílé stěně a po mé levici nad schodama byly hnědé dveře, které logicky museli vést do nějakého bytu. Přiletěl jsem k nim a prošel jima. Byl jsem v nějaké kuchyni. Po levé straně byla kuchyňská stěna s hnědýma skříňkama. Došel jsem směrem k nim a ještě jednou udělal svojí hříčku, tentokrát s prolétáváním skříněk. Potom jsem zamířil k pokoji, který byl naproti oné kuchyni. Vlétl jsem do něj. Byl to malý pokoj, hlavně na šířku. Byl jsem u jeho pravé stěny a rozhlížel se po místnosti. Nalevo na protější stěně byly nějaké poličky, na kterých byly voňavky, nebo tak něco. Vedle ní napravo bylo křeslo potažené černou kůží. Vedle něj byl asi nějaký stolek a na něm malý ubrus ( tohle si už přesně nepomatuju ). Úplně napravo v rohu byla televize, která stála na nějakém stolku. Za gaučem bylo asi okno. Když jsem se takto porozhlédl, tak do pokoje přišla nějaká holka, tak asi kolem 17 let. Měla pruhovaný krátký tričko a zrzavý vlasy. Byla pěkná, přišla do toho pokoje, prudce si sedla na ten gauč, vzala vysílačku a zapla si televizi. Ona mě samozřejmě neviděla. Duchové vidět nejsou. Já jsem si jí taky teda nevšímal ( Což je divné, abych já si nevšímal nějaký holky ). Letěl jsem se podívat blíž k poličce, abych se podíval, co na ní všechno je. ( to jsem popsal výše ). Vrátil jsem se opět do svého výchozího místa. Měl jsem v úmyslu odsud odletět. Podíval jsem se naposled na ní. A tak jsem vyzkoušel jí telepaticky něco říci. Říkal jsem jí: "Hele, podívej se na mě. Já jsem tady. No tak. Podívej se na mě." Marně, to se nepovedlo.
Pak jsem zase vypadl. Objevil jsem se na nějakém prostranství. Mohla to být široká ulice. Nebo byly ty baráky jenom na levé straně. Všude byl klid. Po stranách té ulice stály auta. Šel jsem směrem dopředu. "Ušel" jsem asi 200 metrů. Když jsem došel k nějaké zahradě. Byl to černě natřený plot. Za ním byly lidi, kteří seděli u stolů a pili pivo. Byla to asi nějaká hospoda se zahrádkou. Došel jsem dál až k vchodu do oné zahrádky. Byla tam taková branka. Která měla nad sebou oblouk, ve kterém byl napsán název té hospody, která byla za ní. Přečetl jsem si ten název. Zdál se mi povědomí. Říkal jsem si, že ho nesmím zapomenout, že se třeba zítra podívám do zlatých stránek. A to místo najdu, abych si to ověřil. ( Bohužel jsem ho zapoměl, jak se dalo čekat ) Pokračoval jsem dál tou ulicí. Došel jsem k nějaké bílé budově. Proletěl jsem plotem a dostal se k ní. Napadlo mě, co kdybych třeba nemohl projít dovnitř. Myslel jsem na to, že to třeba nepůjde. Zároveň jsem v to doufal. A opravdu - moje (asi) sugesce byly účinné. Dorazil jsem k té budově a chtěl projít stěnou. Vůbec to nešlo a já se o ní zastavil. Dal jsem na ní svoje astrální ruce, pod kterýma jsem opravdu tu zeď cítil. Hned jsem to zavrhl a řekl si, že prostě chci dovnitř. Při dalším pokusu projít stěnou jsem opravdu prošel, ale nebylo tam nic k vidění. Jen nějací hudebníci tam hráli. ( Zdá se mi to divné, co by nějací hudebnící dělali no tom místě tak pozdě v noci ) Vznesl jsem se na střechu. Byla to malá jednopatrová budova. Nad ní se ještě tyčili stromy. Z nějakého se tam pravděpodobně dostala jedna kočka. Začal jsem nějak ztrácet energii. Bylo mi nějak divně. Svět kolem mě byl úplně normální, ale já jsem nějak uvadal. Zrovna vedle mě skočila ta kočka. Všiml jsem si jí a napadlo mě, že zvířata vidějí duchy. Ani mě to napadat nemuselo, protože bych to jinak hned zjistil. Kočka se zastavila, podívala se na mě, udělala asi 2 kroky a máchla po mě prackou. V tu chvíli jsem věděl, že mě vidí. Ovšem mě bylo čím dál, tím hůř. Pak jsem viděl nějaký slepice, byl už den, bylo světlo. Pak jsem se jen probral ve svém tělea nemohl skoro uvěřit tomu, co všechno jsem prožil. Do této chvíle jsem vždy vylétl ze svého těla a za chvíli v něm byl zase. Teď to bylo strašně dlouhé a objevil jsem přitom mnoho nových věcí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sul Sul | 31. května 2008 v 15:23 | Reagovat

Ahoj no chcel som ti len tu pripisat k tomu tabor ze preco si sa vratil spet ja som cital jednu taku zaujmavu vec ze ked tvoje telo citi i mensie nebezpecie zacne samo sa vracat alebo preberie apsolutnu kontrolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama