Magie a tajemství vývoje

6. listopadu 2005 v 20:59 | Copyright © 2005 Dick Mad |  Magie
Tajemné, jednou zatracované a jindy vyhledávané umění magie je především schopností síly. S energií musí být v magii nakládá-no v duchu umění - čili přesně, jemně a s citem. V dřívějších dobách, kdy magie patřila k obecnému vzdělání těch, kteří nějakou školu navštěvovali, bylo za magii pokládáno mnohé, co bychom dnes už magií nenazvali. A naopak - dnes jsou do magie řazeny postupy, které v tradičním vědění neměly s magií nic společného. Příkladem prvého budiž umění boje, stavitelství nebo lékařství; příkladem druhého je lidové čarodějnictví, moderní psychotronika, záhadologie nebo vykládání karet.

Člověk není jedinou bytostí žijící ve vesmíru. Na jeho evoluci se podílely jiné vyšší i nižší bytosti a člověk svou existencí a činností zase pomáhá k vývinu dalším. Tak činí každý, větši-nou nevědomky. Stálý vývoj, opakující se v cyklech vždy na vyšší úrovni, je skrytým hybatelem vší existence.


Pokud se někomu podaří spojit vědomě s těmi bytostmi, jež jsou na něm závislé nebo na nichž je závislý on sám, hovoříme o magickém konání. Budeme-li hovořit modernějším jazykem, pak můžeme říci, že se člověk může naučit využívat staré síly, které utvářely jeho tělo i duši - a to jak z hlediska genetické paměti, tak i z pohledu duchovního vývoje. Tím se mnohonásobně zvýší jeho schopnosti, ale také se změní jeho nazírání, hodnotový systém, touhy a potřeby.

V dnešní době jsou častá jiná, obvykle velmi nepřesná, zjednodušená a v praxi technicky neproveditelná pojetí magie. Snad každý člověk zatoužil aspoň jednou v životě být navždy mladý nebo nesmrtelný, být stále šťastný, přičarovat si peníze nebo magicky zajistit, aby měl právě toho ideálního partnera nebo partnerku. Podobná přání (byť jsou častými náměty pseudo-odborných pojednání, umělecké tvorby i přátelských rozhovorů) jsou buď zcela neuskutečnitelná anebo mohou vyvolat natolik vážné porušení rovnováhy, že je dotyčný za snahu zvrátit svůj osud zdánlivě potrestán. ″Trest″ je natolik nepřehlédnutelný, že lze říci, že se magický pokus nevyplatil.

Abychom pochopili, proč tomu tak je, je třeba si uvědomit, že člověk je neoddělitelnou součástí většího celku. Na počátku vývoje planety Země probíhal vývoj duchovního základu člověka ještě odděleně od vývoje hmotné planety. Ten byl spojen s jinými bytostmi, které ve vývoji zdánlivě neživé planety pomáhaly - nic ve vesmíru se nevyvíjí samo, odděleno od celku. Duchovní podstata lidství nebyla ještě vtělena a vznášela se v nehmotném stavu okolo země. Jak Země a vše hmotné na ní, tak i tato duchovní podstata měly své zážitky. Ke spojení hmotného a duchovního docházelo pomalu, v průběhu tisíců let. Těžká substance hmoty se přizpůsobovala pomalu. Výsledkem postupného vývoje je nesčetné množství tvorů, které kdy naše planeta na sobě nosila.

Z dlouhé evoluce vzpomeňme jedno období, velmi důležité pro magické schopnosti člověka. S hmotným základem byl tehdy spojen jen malý kousek duchovního jádra. Místo, kde se duch začal vtělovat, známe dnes jako zátylek. Byl to mozek. Nositeli tohoto jednoduchého mozku byli ještěři. Pozůstatky tehdejšího tzv. plazího mozku v sobě člověk má dodnes a právě v něm sídlí magická prasíla, kterou známe jako Hadí sílu či Kundalini. Plazí mozek (dnes nejspíše mozkový kmen) je místem, kde došlo ke spojení duchovní bytosti a hmotné formy. Právě zde sídlí tajemství pozemské existence, tady je brána do vnitřního i vnějšího vesmíru. Tady je kořen síly, tady vzniká čas.

A právě sem se musí ponořit začínající mág. Má-li se mu spojení s kořenem síly vydařit, musí odložit psychické obsahy, čili přání, touhy, pozemské potřeby. To neznamená, že je nesmí mít. Pouze se jimi musí přestat zabývat… a musí přestat chtít. Musí se vyrovnat se smrtí a pochopit, že čas je iluzí. Tím ale pozvolna ztratí všechny ty sny, pro něž chce tolik lidí magií vládnout. Pozemské věci pozbydou význam, zcela a nadobro. Ne najednou, ale čím víc získává sil, tím více chápe mág pomíjivost žití v čase.

Pokud by se přesto rozhodl využít svou sílu ve prospěch pozemských přání svých nebo jiného, což je velmi málo pravděpodobné, zatemní se mu vědomí. (Pokud by se jednalo o čin na přání druhého, vyrovnají se energie i v mysli žadatele). Tradice říká, že takový mág může svým neuváženým činem přivolat na náš svět bytosti rozkladu, což je důležitá okolnost, jíž si všimneme více.

Budeme-li nazírat svět z úhlu bezčasí, v němž vládne jen nezadržitelný vývoj a pohyb kupředu, pak je celý vesmír kompaktním celkem, který vždy rozloží své síly a bude prostě trvat věčně. Je neotřesitelný a pojímá vše, co si dovedeme i nedovedeme představit. Neexistuje nic mimo něj. Pokud však budeme hledět na vesmír lidskými měřítky, vše je jinak. Pro lidstvo a jeho další existenci je důležitá rovnováha mezi protiklady, ať už jde o protiklady jakéhokoliv druhu. Bude-li rovnováha porušena, lidstvo přestane existovat v tom smyslu slov, jak jsme zvyklí jim rozumět. Budou tu jistě jiné bytosti - ale ne my. I lidstvo tu zůstane - ale kdoví, v jaké podobě či na jaké úrovni. Určitě nebude vyšší a lepší… Je také třeba mít na paměti, že síly, které tvoří vesmír, mají samy přirozenou snahu šířit se a vše pohltit.

Cílem skutečných mágů proto je udržení rovnováhy mezi silami a mezi čímsi, co bychom mohli nazvat hladinami světů. Toto úsilí je patrné už z úsvitu oficiálních dějin lidstva - zasvěcovací střediska, posvátné jazyky, obřady a mystéria. Pro další výcvik byli vybíráni jedinci se specifickými vlastnostmi. Kdo neuspěl, byl obětován nebo sám regredoval na nevědomou úroveň. Kdo uspěl částečně, získal ale svůj úkol. Všichni pracovali jednotně pro stejnou věc, jíž si byli vědomi.

Mágové ze zákulisí vedli lidstvo, moderně řečeno vymýšleli pro obecný lid program. Nepoužívali k tomu mocenských nástrojů ani zákulisních praktik - toho jim nebylo třeba. Přesto se mnohdy stali náboženskými vůdci, ba dokonce stvořiteli nových náboženství. Právě kulty jsou tím, co neznalým vkládá do vědomí hranici. Na ní se tvoří představa o tom, co se smí a co ne. Zakořeněná představa je pro běžného člověka nepřekonatelnou překážkou. Kdo se snaží ji překonat, je postižen nepříjemnými pocity, výčitkami svědomí, vyobcováním ze společnosti, nemocí, smůlou. V moderní době je to především chronická a hluboká nevědomost, co lidem brání, aby získali víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama